Recenze ke hře: Hippodrome
« zpět na detail
Jen jednou do roka se konají velká gladiátorská klání v těch nejvýstavnějších arénách, sjedou se bijci všech možných ras z celého světa, řežou do sebe ohněm i mečem, jedy i kouzly, protože kdo tohle vyhraje, bude platit za opravdu velkého borce, přinejmenším do dalšího kola za rok. Vy ovšem za borce hrát nebudete. Váš hrdina je jen docela nanicovatý lidský chcípáček, co neumí o moc víc než maličko plácat mečíkem zděděným po babičce, nemá plamenný dech, jedovatá žihadla a dokonce ani příliš nenarostl. Přesto se rozhodl, když si takhle jednou navečer dal v krčmě dvě piva místo jednoho a pomotal se mu rozum, že půjde a velký Turnaj vyhraje. Rozmluvit si to nedal, takže nic naplat, musíte jít a trochu mu s tím helfnout...
Protivníci, které potkáte, budou vždycky ve výhodě. Ať už hadí žena, kamenný chrlič, ještěří muž, škorpióní kentaur, drak, čaroděj, párek maskovaných asasinů nebo obr, všichni své řemeslo znají a na rozdíl od vašeho hrdiny taky leccos dostali do vínku. Nesnažte se je přechytračit a taktizovat, to tady neplatí - rychle k nim a řezat a řezat, než se k něčemu vzchopí, protože jak začnou oni, je většinou po vás, rychle, neodvolatelně, bez možnosti obrany. Jediné, čím kromě rychlosti můžete svůj osud zvrátit, je volba zbraně - postupně získáte celkem čtyři, přičemž každá má své výhody i nevýhody. Jedna dosáhne dál než ostatní, jinou můžete rychleji tlouct nebo způsobuje větší zranění. Vybírejte moudře, u každého soupeře platí trochu jiná výhoda. Hra má continue, takže i s pouhou klávesnicí ji můžete v pohodě za jeden večer dohrát, grafika je hezká - ale přece jen, u bojovek typu jeden na jednoho bych dal přednost větší vyrovnanosti sil mezi vlastní postavou a soupeři, tak, aby hraní bylo víc o šikovnosti a taktizování a ne pouze o rychlosti prstů...
Jen jednou do roka se konají velká gladiátorská klání v těch nejvýstavnějších arénách, sjedou se bijci všech možných ras z celého světa, řežou do sebe ohněm i mečem, jedy i kouzly, protože kdo tohle vyhraje, bude platit za opravdu velkého borce, přinejmenším do dalšího kola za rok. Vy ovšem za borce hrát nebudete. Váš hrdina je jen docela nanicovatý lidský chcípáček, co neumí o moc víc než maličko plácat mečíkem zděděným po babičce, nemá plamenný dech, jedovatá žihadla a dokonce ani příliš nenarostl. Přesto se rozhodl, když si takhle jednou navečer dal v krčmě dvě piva místo jednoho a pomotal se mu rozum, že půjde a velký Turnaj vyhraje. Rozmluvit si to nedal, takže nic naplat, musíte jít a trochu mu s tím helfnout...
Protivníci, které potkáte, budou vždycky ve výhodě. Ať už hadí žena, kamenný chrlič, ještěří muž, škorpióní kentaur, drak, čaroděj, párek maskovaných asasinů nebo obr, všichni své řemeslo znají a na rozdíl od vašeho hrdiny taky leccos dostali do vínku. Nesnažte se je přechytračit a taktizovat, to tady neplatí - rychle k nim a řezat a řezat, než se k něčemu vzchopí, protože jak začnou oni, je většinou po vás, rychle, neodvolatelně, bez možnosti obrany. Jediné, čím kromě rychlosti můžete svůj osud zvrátit, je volba zbraně - postupně získáte celkem čtyři, přičemž každá má své výhody i nevýhody. Jedna dosáhne dál než ostatní, jinou můžete rychleji tlouct nebo způsobuje větší zranění. Vybírejte moudře, u každého soupeře platí trochu jiná výhoda. Hra má continue, takže i s pouhou klávesnicí ji můžete v pohodě za jeden večer dohrát, grafika je hezká - ale přece jen, u bojovek typu jeden na jednoho bych dal přednost větší vyrovnanosti sil mezi vlastní postavou a soupeři, tak, aby hraní bylo víc o šikovnosti a taktizování a ne pouze o rychlosti prstů...