Recenze ke hře: Hachoo!
« zpět na detail
Na úvod podotýkám, že jsem individuum nadmíru outlocitné, na všem hledám věci především dobré - zvlášť pokud se mi toho dostane zadarmo a v neomezené míře :-) - a snažím se psát co možná hezky i o hrách, které mě dvakrát nepobavily, tentokrát ovšem moje outlocitnost prošla mimořádně namáhavou zatěžkávací zkouškou. Přemýšlím, co bych o téhle hře napsal aspoň trochu povzbudivého, ale čím víc se snažím, tím víc nenacházím – snad jen, že by byla ideálním odkazem, pokud by si někdo přál vidět automatovku stvořenou lidmi bez špetky fantazie a smyslu pro zábavu. Čili přesně bez špetky toho základního, o čem automatovky jsou… Příběh nebo jakýkoli úvod chybí, pochopil jsem, že jakéhosi bojovného Číňánka vyslali z jednoho chrámu, aby zničil chrám jiný, a pokud se mu podaří pobít všechny zloduchy a nezajít přitom nudou, nakonec ho zapálí, pokochá se rudou září a opeče si buřtíky… No dobrá, dejme tomu, příběhy vždycky byly u automatovek spíš jen třešničkou na dortu – když byly, potěšily, když nebyly, nic tak zásadního se nedělo. Horší už je, že ono tak nějak chybí všechno – nápaditost, design, hudba nebo prostě jen docela obyčejná radost z akce. Nepřátele budete potkávat asi v pěti inkarnacích stále stejné (maximálně jim tvůrci změní barvu kaťat, ale obvykle ani to ne), většinou ve skupinkách od dvou do čtyř, budou buď šíleně neudolatelní nebo za každého zabitého okamžitě přiběhne dvojník, a bitky s nimi spočívají v tom, že do nich jedním druhem kicku a jednou otevřenou dlaní dlouho mlátíte, načež se přesunete na další kousek země a vše pokračuje v podobném duchu. Ve finále je to asi tak zajímavé a vzrušující jako vzít si majzlík s kladivem a jít do zdi vytloukat drážku pro elektrický kabel. Když k tomu přičtu z větší části tuctové lokace, nemastnou neslanou zvukovou stránku a pár drobnějších technických chybek (někteří nepřátelé se pohybují a útočí trhaně, občas se objeví místo, kam můžete spadnout, aniž by jeho „padavost“ byla vizuálně zřejmá…), dostaneme dokonalé uspávadlo, které by snad prošlo jako hříčka v dětských krabičkách z tekutých krystalů, ale na žádné dokonalejší herní platformě… No, abych aspoň něco pochválil – házení nepřátel proti obrazovce a jejich sklouzávání po vnitřní straně screenu je fakt skvělý nápad :-), i poletování na mráčcích nebo místo, kde se s vámi odlomí skalní výběžek, padáte s ním do hlubin a uhýbáte dalším letícím kamenům… To jsou ale jen drobné diamantové střípky v nekonečném oceánu hlušiny. Celkově můžu doporučit jen jediné – nemrhejte na Hačů časem a jděte radši dělat něco, u čeho se pobavíte a odreagujete líp. Třeba vyplnit daňové přiznání…
Na úvod podotýkám, že jsem individuum nadmíru outlocitné, na všem hledám věci především dobré - zvlášť pokud se mi toho dostane zadarmo a v neomezené míře :-) - a snažím se psát co možná hezky i o hrách, které mě dvakrát nepobavily, tentokrát ovšem moje outlocitnost prošla mimořádně namáhavou zatěžkávací zkouškou. Přemýšlím, co bych o téhle hře napsal aspoň trochu povzbudivého, ale čím víc se snažím, tím víc nenacházím – snad jen, že by byla ideálním odkazem, pokud by si někdo přál vidět automatovku stvořenou lidmi bez špetky fantazie a smyslu pro zábavu. Čili přesně bez špetky toho základního, o čem automatovky jsou… Příběh nebo jakýkoli úvod chybí, pochopil jsem, že jakéhosi bojovného Číňánka vyslali z jednoho chrámu, aby zničil chrám jiný, a pokud se mu podaří pobít všechny zloduchy a nezajít přitom nudou, nakonec ho zapálí, pokochá se rudou září a opeče si buřtíky… No dobrá, dejme tomu, příběhy vždycky byly u automatovek spíš jen třešničkou na dortu – když byly, potěšily, když nebyly, nic tak zásadního se nedělo. Horší už je, že ono tak nějak chybí všechno – nápaditost, design, hudba nebo prostě jen docela obyčejná radost z akce. Nepřátele budete potkávat asi v pěti inkarnacích stále stejné (maximálně jim tvůrci změní barvu kaťat, ale obvykle ani to ne), většinou ve skupinkách od dvou do čtyř, budou buď šíleně neudolatelní nebo za každého zabitého okamžitě přiběhne dvojník, a bitky s nimi spočívají v tom, že do nich jedním druhem kicku a jednou otevřenou dlaní dlouho mlátíte, načež se přesunete na další kousek země a vše pokračuje v podobném duchu. Ve finále je to asi tak zajímavé a vzrušující jako vzít si majzlík s kladivem a jít do zdi vytloukat drážku pro elektrický kabel. Když k tomu přičtu z větší části tuctové lokace, nemastnou neslanou zvukovou stránku a pár drobnějších technických chybek (někteří nepřátelé se pohybují a útočí trhaně, občas se objeví místo, kam můžete spadnout, aniž by jeho „padavost“ byla vizuálně zřejmá…), dostaneme dokonalé uspávadlo, které by snad prošlo jako hříčka v dětských krabičkách z tekutých krystalů, ale na žádné dokonalejší herní platformě… No, abych aspoň něco pochválil – házení nepřátel proti obrazovce a jejich sklouzávání po vnitřní straně screenu je fakt skvělý nápad :-), i poletování na mráčcích nebo místo, kde se s vámi odlomí skalní výběžek, padáte s ním do hlubin a uhýbáte dalším letícím kamenům… To jsou ale jen drobné diamantové střípky v nekonečném oceánu hlušiny. Celkově můžu doporučit jen jediné – nemrhejte na Hačů časem a jděte radši dělat něco, u čeho se pobavíte a odreagujete líp. Třeba vyplnit daňové přiznání…