Recenze ke hře: Buccaneers

« zpět na žebříček rekordů

11.09.2011 Jergon


Starobylá mlátička nás zavádí do dávných časů, kdy muži byli praví muži, ženy pravé ženy, děti pravé děti, blechy pravé blechy atakdál - do časů krásně vymazlených plachetnic, do časů, kdy se i grázlové a lupiči uměli obléct tak, že to k něčemu vypadalo, do časů, kdy jste si ještě v nejbližší hospodě mohli založit klub hrdinů a nikdo na vás nekoukal jako na případ pro psychiatra, případně sexuologa. Snad i proto, že psychiatři, sexuologové a podobní darmožrouti neexistovali. To všecko tu uvidíte krásně graficky vymazlené (na svoje roky), v úžasně pestrých dobových barvách, takže si užívejte, co můžete, protože moc toho nebude. Ač je podívaná krásná, s hratelností už to bohužel maličko skřípe. Váš hrdina se plouží scenériemi jako osmdesátiletý děda po operaci artritických kloubů, jen si říkáte, kde ten chudák malý zapomněl chodítko. Místo aby se pral, kozel stará, možná by měl radši zajít na trh a vyměnit za nové svoji šavli, kterou stejně v boji nepoužívá, protože ji pravděpodobně už dávno neuzvedne. Na krájení chleba, sejra a cibule by mu určitě stačil nůž. Vaši soupeři bohužel nebudou příliš oplývat úctou ke stáří, a už vůbec na váš pokročilý věk nebudou brát ohledy krámy, které na vás občas vyletí z jejich rukou a před kterými samozřejmě uhnete jen s notnou dávkou štěstí – a kdybyste i toho měli nadbytek, nebojte, oni si s vámi poradí. Pokud po vás z jedné strany pošlou sud, před kterým musíte nadskočit, a z druhé strany současně flašku, která vás přesně v ten samý moment nahoře trefí, moc by toho nenadělal ani mladší… S bossy se nedá bojovat jinak než k nim prostě přijít a řezat do nich, dokud nepadnou – sice vás to bude stát život, ale obvyklá metoda „hit and run“ tentokrát nezabere, z nějakého důvodu při ní po vašich zásazích neubývá protivníkovi stamina. Continue je bohužel omezené, dojdete s ním nejvýš na třetí level (tam sice dostanete bouchačku, ale nepřátelé taky), který navíc při nastavení musíte začínat od začátku – a projít celý level na jeden lajf, to dědeček opravdu nedá. Tentokrát za tím nevězí mé vlastní neumětelství, ani na youtubu se mi nepodařilo najít videa od úspěšnějších hráčů. Takže vyměnit plínky, nahodit srdíčko a alou zpátky do domova důchodců… Z téhle hry mi toho v duši mnoho nezůstane, ale jedna smutná otázka docela jistě: opravdu stálo pár mincí vytahaných z kapes hejlů za to, aby polovinu těch krásných scenérií – které docela určitě někoho stály spoustu práce, invence a talentu – nikdy nikdo pořádně neviděl?